1.RK Nedvědice

Hladina rybníka stoupá od sobotního výlovu jen pomalu. Neustále se zanáší přítok, a také některé desky ve stavidle bude třeba lépe usadit, respektive utěsnit je v drážce, aby je voda neobtékala. Také se na rybníku objevila labutí rodinka. Pořídil jsem i pár fotek dokumentující stav ostrůvku a přítoku, než budou opět zaplavené.

Rybník byl jedovnickými rybáři velmi rychle sloven, a ryby rozděleny do kádí. Ve velkém bazénku v čisté vodě byly drženy ryby, co se záhy začaly za pečlivého počítání vracet zpět, a v ostatních menších kádích ryby, které jsme zpět vracet nechtěli, a které zamířily k prodejnímu pultu.

Fotky a videa ze samotného výlovu provedeného rybáři z Jedovnice.  

Jeden z důvodů pro výlov nedvědického rybníka byla nutnost výměny desek ve stavidle, které již byly úplně strávené a se zkorodovanými háky. Nahradily se novými z borovicového a modřínového dřeva. Poslední desky již nešly vytáhnout a bylo nutné je v plném proudu uvnitř stavidla přeřezat motorovou pilou, a páčit krompáčem (na videu). Při páčení poslední […]

V pátek před výlovem se chystal bazének pro vylovené ryby a nové desky do stavidla. Do udírny se pověsilo občerstvení pro noční hlídače upuštěného rybníka.

Během sobotního výlovu budou vyčerpaní účastníci občerstveni (mimojiné) pečlivě vyuzenými makrelami z norského Snillfjordu, zkušeně odlovenými během srpnové expedice.  

Opět několik fotografií ze sbírání škeblí, nepořádku a vytahování desek ze stavidla.

Fotografie z prvního dne upouštění rybníka před sobotním výlovem. Během sbírání škeblí foceno nekvalitně na mobil.

Díky seznámení se s CK ORBIS z Trnavy nám byla nabídnuta možnost účastnit se výpravy do Mongolska na řeku Onon, která v mnoha místech tvoří hranici mezi Ruskem a Mongolskem. Již přípravy byly velmi zajímavé, protože jsme vůbec netušili, co nás čeká a nikdo si neuměl představit, jaký je rybolov v Mongolsku. Let přes Moskvu do Ulanbátaru proběhl bez problémů a v brzkém ránu jsme vykročili na půdu, kdysi ovládanou Čingischánem. Podle něj se jmenuje v Mongolsku úplně vše i letiště.  Venku proběhl skoro pěstní souboj taxikářů o to, kdo nás odveze do hotelu a vyhráli ti, jimž se podařilo vyrvat nám kufr a nacpat jej do svého auta. Teprve poté zjistil řidič, že takových kufrů máme každý několik a že taky vezeme udice a jiné rybářské propriety, ale to nebránilo tomu, aby do čtyřmístného auta nacpal všechna naše zavazadla a tři rybáře a vyrazil k hotelu. Jízda maximální rychlostí, vlevo, vpravo, červená, zelená nás natolik šokovala, že jsme ani nepostřehli, že auto už stojí před hotelem. Tam byla hluboká půlnoc a takto ranní hosté nebyli vůbec očekáváni. Posadili nás do recepce a plynulou mongolštinou nám vysvětlili, že volné pokoje budou v deset až dvanáct hodin (bylo 6.30) a že máme čekat. Takže jsme vytáhli svačinu, pojedli a popili a někteří v křeslech usnuli. Po ubytování jsme si prohlédli část Ulanbátaru, navštívili obchodní dům (velmi podobný jak u nás) a projednali, co s sebou vezmeme do stepi na dalších sedm dnů.

Celý článek →