Články z rybolovných výprav našich členů, respektive celého rybářského klubu, nebo zkazky z námi prožitých akcí.
Letošní sezóna měla několik specifik, která ji odlišovala od ostatních návštěv Snillfjordu. Kemp je sice pořád stejný a Johan odmítá investovat do čehokoliv, co by mohlo zpříjemnit návštěvníkům pobyt a tak tam jezdíme už jen my a Fisch tour ze Strážnice a několik part ze Slovenska. Aleš Buček se aniž, co může, ale drobnosti jako jsou kuchací stoly, zábradlí u mola apod., nemohou na zchátralosti kempu nic moc změnit, i když jsou příjemné.
Termín od 22. do 29.11.
Petr, Laďa, Zdenál a Libas
Vyjížděli jsme v šest od RTS a hurá na Prahu. Dálnice v Česku opět hrůza ale pak už to šlo. Celkem bez problémů jsme projeli Německo a ve Francii se ubytovali. Hotýlek u cesty Campaniela byl opravdu jen na to přespání. Cena 180 euro pro všechny i se snídaní. Dost bída. Navíc jsem vyfasoval s Petrem manželskou postel s jednou peřinou………, spal jsem tedy pod dekou, jelikož kdo pozdě chodí sám sobě škodí 😊. Ráno v sedm vyrážíme po drobné peripetii se zaplacením. On ani slovo anglicky my ani slovo francouzsky a ani náznaky nechtěl pochopit, že platíme pokoje dva, nikoli jeden. A přitom před ním stáli čtyři chlapi jako buci a oni měli jen dvoulůžkové pokoje.….
Podle reklamních letáků jsme zvolili nejoptimálnější termín pro lov jeseterů bílých v Kanadě a na konci září jsme vyrazili. Jako vybraní zástupci 1. RK Nedvědice jsme chtěli dokázat, že i přes dílčí neúspěchy na místních a některých zahraničních vodách jsme schopní rybáři a ulovit jesetera přece nemůže být zas tak velký problém. Cesta byla mírně komplikována brzkým odletem z Vídně, takže ranní vstávání bylo prvním nepříjemným překvapením. Přesto jsme po 15 hodinách letu přes Amsterodam dorazili do Vancouveru. S půjčením auta proběhlo vše hladce, ale už cesta z letiště do srubu dala tušit, že s dopravou to v Kanadě nebude snadné. Vzdálenost 83 km jsme urazili za více jak 3 hodiny, protože po dálnici se ve všech pruzích šinula nepřetržitá kolona aut a mnohdy se stálo a čekalo (na co, netuším). Prvním milým překvapením byl srub, kde jsme měli strávit celý týden. Luxusní chata s dvoulůžkovými pokoji, vířivkou, kuchyní, společenskou místností a veškerým možným vybavením. I majitelé byli velmi milí a vše, co paní uvařila (měli jsme snídaně a na objednání i večeře) vypadalo velmi lákavě a něco taky dobře chutnalo.
Článek o výpravě našich členů do Mongolska (na tajmeny a lenoky), který vyjde ve Slovenském rybárovi. Ke stažení jako PDF dokument.
Díky seznámení se s CK ORBIS z Trnavy nám byla nabídnuta možnost účastnit se výpravy do Mongolska na řeku Onon, která v mnoha místech tvoří hranici mezi Ruskem a Mongolskem. Již přípravy byly velmi zajímavé, protože jsme vůbec netušili, co nás čeká a nikdo si neuměl představit, jaký je rybolov v Mongolsku. Let přes Moskvu do Ulanbátaru proběhl bez problémů a v brzkém ránu jsme vykročili na půdu, kdysi ovládanou Čingischánem. Podle něj se jmenuje v Mongolsku úplně vše i letiště. Venku proběhl skoro pěstní souboj taxikářů o to, kdo nás odveze do hotelu a vyhráli ti, jimž se podařilo vyrvat nám kufr a nacpat jej do svého auta. Teprve poté zjistil řidič, že takových kufrů máme každý několik a že taky vezeme udice a jiné rybářské propriety, ale to nebránilo tomu, aby do čtyřmístného auta nacpal všechna naše zavazadla a tři rybáře a vyrazil k hotelu. Jízda maximální rychlostí, vlevo, vpravo, červená, zelená nás natolik šokovala, že jsme ani nepostřehli, že auto už stojí před hotelem. Tam byla hluboká půlnoc a takto ranní hosté nebyli vůbec očekáváni. Posadili nás do recepce a plynulou mongolštinou nám vysvětlili, že volné pokoje budou v deset až dvanáct hodin (bylo 6.30) a že máme čekat. Takže jsme vytáhli svačinu, pojedli a popili a někteří v křeslech usnuli. Po ubytování jsme si prohlédli část Ulanbátaru, navštívili obchodní dům (velmi podobný jak u nás) a projednali, co s sebou vezmeme do stepi na dalších sedm dnů.
Vzhledem k zimní rybářské absenci a s ohledem na nepříznivé počasí na tuzemských vodách projednala členská základna 1. RK Nedvědice možnou návštěvu teplejších krajin s možností rybolovu a volba padla na známou lokalitu Rio Ebro. Dne 28.3.2013 vyrazila skupina nejzdatnějších rybářů do této lokality. Trasa z Nedvědice do kempu na Rio Ebro byla dlouhá 2.165 km a přes Německo a Francii jsme po třech dnech dorazili do Španělska na hranici Aragonie a Katalánska.
Vzhledem k tomu, že většina článků a recenzí týkající se rybolovu v severním Norsku pěla pouze chválu na velikost a množství ulovených ryb rozhodlo vedení 1 RK Nedvědice o návštěvě této lokality. 3.srpna 2012 jsme vyrazili na trasu dlouhou 3.840 km a přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Finsko jsme po pěti dnech dorazili do severního Norska.
Úspěšný lovec focen ve 23.25 hod místního času. Slunce právě zapadá a vyjde v 0.45 hod druhého dne.
V červnu 2012 uspořádala 1.RK Nedvědice pro své členy a příznivce rybářské soustředění v maximálně zarybněné lokalitě v Norsku, konkrétně ve Snillfjordu. Vzdálenost z Nedvědice je 1.980 km po souši a cca 200 km trajektem. Ihned po příjezdu bylo vybaleno rybářské náčiní a někteří okamžitě zahájili rybolov. V Norsku panoval polární den, takže světlo bylo celých 24 hodin a bylo vcelku jedno, kdy se na ryby půjde a kdy se bude spát. Pro mnohé to znamenalo obtížnou aklimatizaci a po třech dnech všichni ztratili pojem o čase. Na rybách se prostě bylo pořád. Základní lovnou technikou je hlubinná přívlač, kdy se twistry velikosti 8 – 10cm spoští do hloubek okolo 15 – 30 m (loví se tedy v příbřežních vodách, protože fjord standardně dosahuje hloubky přes 100 m a v nejhlubších místech okolo 300m). Loví se treska obecná, treska polak, treska tmavá, halibut, okouník mořský, pyskoun psí, makrela, štítník kukaččí, někdy mník nebo losos.
Švédsko – oblast Umea – město Lugnet, 30.7.2010 – 5.8.2010
Nádherné zážitky, které jsme měli při návštěvě Švédska v roce 2007, mě navedly k tomu že dáme letos trochu prodloužený reparát, a tak padlo naše rozhodnutí navštívit letos v létě znovu švédský Lugnet a našeho známého rybářského průvodce Davida Lindmarka. Nejprve musím poopravit text v úvodu, kde se zmiňuji o městě Lugnet. Ono naše místo, kde jsme pět dní pobývali nebylo ani tak město, nebylo to ani městys, jako je Nedvědice, ba ani vesnice jako naše Březina to nebyla. Popravdě řečeno možná i osada by bylo trochu nadnesená jelikož tam stojí dva domy a v něm trvale žijí 3 osoby. Pustina hadra…..
V březnu 2010 jsme společně s dalšími členy 1.RK Nedvědice vyrazili na Pád. Řeka opředená pověstí velkých sumců a kaprů byla pro nás úplnou neznámou, ale s velkou nadějí. Čestným!!! losem byly rozřazeny posádky aut , takže já, Zdenek a Begon a ve druhém Laďa, Pelca a Dub. Už při balení se ukázalo, že nám bude velice chybět Standa Navrátil, protože když viděl naše udice na sumce (povětšinou feedery a vláčecí proutky) tak tomu ani nechtěl věřit. Nedali jsme se odradit a všechno včetně červů a ostatních nástrah jsem naložili a v sobotu ráno vyrazili. Cesta proběhla bez problému a za deset minut jsme byli na místě.
© 2024 1. RK Nedvědice - Vytvořil Marek Klusák