V březnu 2010 jsme společně s dalšími členy 1.RK Nedvědice vyrazili na Pád. Řeka opředená pověstí velkých sumců a kaprů byla pro nás úplnou neznámou, ale s velkou nadějí. Čestným!!! losem byly rozřazeny posádky aut , takže já, Zdenek a Begon a ve druhém Laďa, Pelca a Dub. Už při balení se ukázalo, že nám bude velice chybět Standa Navrátil, protože když viděl naše udice na sumce (povětšinou feedery a vláčecí proutky) tak tomu ani nechtěl věřit. Nedali jsme se odradit a všechno včetně červů a ostatních nástrah jsem naložili a v sobotu ráno vyrazili. Cesta proběhla bez problému a za deset minut jsme byli na místě.
Hausbóty byly připraveny (jak se později ukázalo tak nedokonale) a naši průvodci s úsměvem sledovali naši aktivitu při nakládání lodí. Několikrát převýšená povolená hmotnost nákladu, zejména pak Zdenkovým jídlem a naší váhou nám nemohla zkalit nadšení k rybolovu. Přesto zvítězil zdravý rozum a nikam jsme nejeli, protože se blížil večer a kotvili bychom za tmy, což při našich zkušenostech mohlo být nebezpečné. Chytali jsme tedy v přístavu nástražní rybky, což byla příjemná zábava. V neděli ráno se kormidla ujali zkušení kapitáni Laďa a Zdenek a vyrazili jsme na Pád. Hausbót mohl plout tak 10–15 km/hod a řeka byla nádherná. Široká kolem 500 m, proud prudší, než jsme očekávali, ale břehy neporušené, zarostlé s krásnými „štonty“ na chytání ze břehu. Jeli jsme asi 4 hodiny (podle místních znalců do vzdálenosti asi 33 km od přístavu) a na odtoku z Pádu, na řece Goro, jsme zakotvili. Naši podmínkou bylo, že obě lodě musí být vedle sebe, abychom se mohli navštěvovat (jídlo bylo jen na jedné lodi) a tak se oba průvodci pořádně zapotili, než se podařilo lodě ukotvit. Pak odjeli asi 100 m nad nás a nechali nás svému osudu.
Poprvé nahazujeme a čekáme. Nic. Přehazujeme. Zase nic. Proud byl poměrně silný a naše zkušenosti z Rybníku byly nanic. Po nahození proud všechny nástrahy a návnady neomylně snesl na jedno místo a začal pomalu na vlasce navěšovat trávu a všelijaký bordel, abychom byli nuceni co chvíli přehazovat. U lodi začali sbírat cejni a tak se započal souboj lodí. Na těžko, na masné červy. Cejnci měli kolem 15 cm, takže ani nešli započítat do celoroční soutěže, ale byla zábava. Nemá smysl to protahovat, bylo to fiasko. Laďa chytl bolena kolem 50 cm, já candáta kolem 30 cm (ten nám soutěž lodí jasně vyhrál) a jinak jen cejni a cejni. Že tam sumci jsou prokázala loď našich průvodců, kteří jich za dva dny vytáhli asi 8, ale žádný neměl více jak 120 cm. Takže jinam. Begon rezolutně prohlásil, že nejede nikam kde je proud a tak jsme na noc zakotvili v přístavu. Tady Pelca chytl našeho jediného kapra, s trochou rybářské nadsázky mohl mít tak 60 cm. Jinak jen cejni.
Zajeli jsme nakoupit a pan Lošťák (náš průvodce a majitel lodí) se z neznámých důvodů zastavil ve vinotéce. Zpět jsme přijeli s několika lahvemi červeného a pěkným pětilitrovým demižónem (plným). Večer bylo veselo, i když podle Pelcy to byla jen vodička. Hned ráno okolo 10.00 hod, až všichni vstali jsem vyjeli na nové místo. Krásná zátoka u přístavu, voda se ani nehnula, břehy nepřístupné, zarostlé keři a stromy . Naší lodi připadl úkol chytat v korytě a v malé zátoce naproti lodi, soupeř dostal na starost velkou lagunu do které se zátoka rozšiřovala. Nahazujeme (už jsme průvodcům sebrali olihně, na které sumce chytali) a my máme v zátoce první záběry. Cejni. Bohudík už jsou větší a po chvíli se stávám rekordmanem s cejnem 50 cm. Begon si vyžádal od průvodců speciální pelety a v korytě dostává cejna 56 cm. Zdenek střídavě vaří a leží a přitom chytá cejna za cejnem. Jako jedinému se mu na udici věší jako na Křetínce. My ostatní musíme být pořád ve střehu, protože prokaučovat záběr znamená nahodit znovu a číhat.
Na noc kompletně přehazujeme na sumce, ale bez záběru. Druhý den to samé. Na soupeřící lodi paběrkují s malými žebráky u břehu, ale alespoň je zábava. V noci už máme nahozenu i jednu „kaču“ s pořádným cejnem, ale zase nic. Takže končíme a jedeme ráno do přístavu. Opět nákup vína (tentokrát o trochu více) a večírek. Po poradě se znalci začínáme v přístavu vláčet a Begon konečně chytá candáta okolo 75 cm a hned vzápětí druhého 55–60 cm. Libor taky něco chytne, ale nejúspěšnější je čeřen (2×2 m), kde je po každém vytažení candát a poměrně slušný. Večírek ale vítězí, takže nakonec nikdo ani nevláčí a víno mizí jak sníh v létě. Je konec a jedeme domů.
| Základní statistika | |
|---|---|
| Počasí | proměnlivo, teploty okolo 15–18oC přes den, okolo 5 oC v noci. Během pobytu jsmem zažili hrozná parna, bouřky, krupobití, studený vítr |
| Jídlo | Skvělé, hlavně dršťková a gulášová polévka (zase jsme toho měli dvakrát více, než bylo potřeba) |
| Ryby | Cejni, cejni, cejni a dva slušní Begonovi candáti, dva karasi, dva boleni, sumeček americký, kapr a tři menší Liborovi candáti |
| Rybáři | Všechny soutěže vyhrála naše loď (já, Begon, Zdenek) a všechny závody jednotlivců já (včetně olympiády) |
| Průvodci | tak ochotné lidi jsem dlouho neviděl, nic nebyl problém |
| Lodě | hausbóty byly malé, ale dostačující, spal jsem s Begonem na manželské posteli a bylo to skvělé – kuchyňka, tři pohodlná lůžka, méně pohodlné WC |
| Hygiena | žádná |
| Poučení | jezdit někam kde to neznáte a nevíte co máte čekat je risk. Skvělé z hlediska poznání, skvělé z hlediska společnosti, jen ryby nad námi zvítězily |
| Celkové hodnocení | 2– |