Ač se to mnohým nezdá, tak v nedědickém rybníku je ryb dostatek. Kromě běžných velikostí kapra okolo 50 cm jsme v minulých letech vysadili i několik kapitálních kusů. Málokdy se chytí, ale při slunečném počasí jsou na hladině vidět a tak naděje, že je jednou budete mít na udici je poměrně značná.
V týdnu od 31.8.2009 do 4.9.2009 došlo k vytvoření tak příznivých klimatických podmínek, že každý, kdo se rybařině jen trochu věnoval takový kolos chytil. Ve čtvrtek 3.9.2009, podvečer okolo 19.00 hod. a mírně pršelo a u rybníka seděl jen Libor Doubek. Byli jsme s Begonem chytat rybky do čeřenu a nic moc. Asi po hodině přišel záběr „na těžko“ a protože pan Doubek byl v té době bdělý, následoval rychlý a razantní zásek. To je ryba! Brzda pištěla a prut vypadal, že každou chvíli praskne. Hned bylo vidět, že je to „pan kapr“. Libor se musel jednou rukou držet zábradlí, aby neskončil jako potápěč, ale po chvíli se mu podařilo rybu zklidnit.
„Ty vole“ pravil Begon „takovýho kapra já jsme na udici nikdy neměl. To bych si rád zkusil“. Libor jako věrný kamarád mu udici přenechal a Begon s výrazem nejvyššího blaha pomalu navíjel.
Chvíli táhl Begon, chvíli kapr, ale ryba neměla šanci. Pomalu se blížila ke břehu a teprve po vynoření ploutve bylo zřejmé, že jde o kapitální kus. Ocasní ploutev připomínala vějíř japonské gejši a vlny dělal jak kdyby do rybníku spadlo letadlo. Po dvaceti minutách byl kapr unaven (Begon taky), lehl na bok a čekal co bude. Jenže ouha! Podběrák pana Doubka nebyl zcela ideální na velikost chycené ryby. Libor se ale nevzdal, nasoukal podběrák na kapra a zabral. Prásk! Podběrák už nebyl. Přesto ručkováním se síťku i s kaprem podařilo vytáhnout na břeh a nastalo obdivování. „Ách, óch“ a podobně. Horečně se dohledal metr a při měření se zjistili, že kapr má nádherných 91 cm a mohl mít tak kolem 15 kg. Jenže co dál.
Celý zbytek večera neslyšeli kolemjdoucí nic jiného, než jaký to byl kapr. Skončilo to až na hotelu.
Druhý den sedíme všichni u rybníka, chytáme kapry a těšíme se jak si nějakého necháme Na hotelu od Marty usmažit. Zase prší a nikdo nic. Blíží se večer a Mirek Procházka má první záběr. Už vidíme kapří podkovy na pánvičce, ale kaprovi se z vody nechce. Protože pan Procházka je zkušený rybář, hned tuší, že z večeře nebude nic. Ryb je daleko u ostrova a ke břehu se jí nechce. Zkušeně ji ale vodí a po několika minutách je u břehu a opět je to ocasní ploutev, co vidíme jako první a zase je to jak polštář. To je kus. Podběrák je tentokrát velikostí i kvalitou v pořádku a tak na břehu leží kapr. Ten samý. 91 cm a 15 kg. Dva dny po sobě měl chuť a žral dvakrát byl chycen. Ještě jsme to ani pořádně nerozebrali a pan Doubek opět záběr. Opět se chuťové buňky roztančily. Jenže zase boj. Že by zabral potřetí? To snad ne! Hřbet se objevil na hladině a je to jiná ryba. Po tom prvním kaprovi se zdá menší, tak snad budeme mít štěstí. Když leží na břehu, je ve srovnání s předchozím jako mláďátko. Rychle metr, přeměřit, ale ouha. 78 cm a nějakých 9 kg. Standa Navrátil nás bedlivě pozoruje a marně se snažíme najít na kaprovi nějaké zranění, které by nás opravňovalo jej sežrat. Nic. Nádherná ryba musí zpět do vody. Bohužel i bohudík. Ten týden se celkem ulovilo pět kaprů nad 70 cm, ale žádný malý, takže Na hotelu byla ke svačině tlačenka…